Lahodné směsi himálajských bylin pro chvíle relaxace a dobré pohody: Elixír harmonie, Himálajské osvěžení, Relaxační klid, Povzbuzení mysli, Horská síla, Čajové rozjímání.
Příprava a užívání ajurvédských bylin má v Nepálu, Tibetu a Bhútánu své specifické podoby. Vhodně vyvážené směsi himálajských bylin se již po staletí používají k regeneraci a povzbuzení organizmu. V oblibě jsou zejména teplé a aromatické byliny podporující dobré trávení a zažívání, které má klíčový význam pro vstřebávání zdraví prospěšných účinků himálajských rostlin.
Tradiční tibetská bylinářská medicína má svůj původ na počátku 3. tisíciletí př.n.l. v místní lidové tradici známé jako bönismus. Samotná podstata tibetské medicíny je však založena na učení indické ájurvédy, které se do Tibetu dostalo v průběhu 3. století n.l. s návštěvou několika indických lékařů. Největší vliv Indie pronikl do Tibetu v období přijetí buddhismu jako státního náboženství za vlády krále Songcen Gampa v letech 618 – 652 n.l. Buddhismus měl poté pro rozvoj ajurvédské medicíny v Tibetu klíčový význam.
Tibetská medicína je založena na existenci pěti elementů (éter, vzduch, oheň, voda a země), které se v lidském těle projevují ve formě tří ajurvédských principů Váta, Pitta a Kapha, jenž se v Tibetu nazývají Lung, Tripa a Beken (viz kapitola „Úvod do ajurvédy“).
Tibetští lékaři vyvinuli rozsáhlý a účinný systém léčby nemocí pomocí bylinných přípravků a nejrůznějších léčebných postupů, které se postupně rozšířily do Bhútánu a himálajských oblastí Nepálu, kde získali svou místní podobu. Tyto vědomosti spojené s osvědčenou praxí přetrvaly staletí a jsou stále aktivně a účinně používané za účelem posílení organizmu a udržení pevného zdraví.